20. března 2012 — R+C 3365

„Přírodu lze přirovnat k tělu oné nesmírné bytosti,
již nazýváme ‚Bohem‘
a již považujeme za nekonečnou a věčnou.
Proto přináší Božskou myšlenku.“

François Jollivet-Castelot (1874–1937)
Spisovatel a alchymista

Rosekruciánská prosba za spirituální ekologii

Jak všichni víme, naše planeta je v nebezpečí: trpí různými druhy znečištění, její ekosystémy jsou ohroženy, mnoho druhů rostlin a živočichů zmizelo nebo jim vyhynutí hrozí, klima se otepluje, což vede k obavám ze zvýšení hladin moří a oceánů, atd. Je již uznávanou skutečností, že za tento stav je převážně zodpovědné lidstvo. Nebudou-li učiněny krátkodobé kroky v celosvětovém měřítku, problémy postihující Zemi se budou vyskytovat častěji a s větší silou, a proto i lidstvo samo bude ohroženo. Ze čtyř říší přírody je ta naše nejkřehčí a nejzranitelnější, protože její přežití závisí na třech ostatních. Jejich poškozováním odsuzujeme sebe sama k utrpení a dokonce, podle nejhoršího možného scénáře, k částečnému nebo úplnému zmizení.

Země není jen naším životním prostředím. Je zároveň rámcem našeho spirituálního vývoje, protože je místem, jež bylo lidstvu předáno, aby zde postupně nabylo povědomí o svém božském původu a nalezlo vnitřní naplnění. Je to tedy chrám, sdílený všemi inkarnovanými dušemi naší planety. Z tohoto pohledu jsou tedy Země a lidstvo součástmi Božského plánu, který přesahuje hmotný svět a proměnlivost života. Kdyby si toho všechny lidské bytosti byly vědomy, nejen že by prokazovaly větší ohledy k prostředí, ale zároveň by udržovaly bratrštější vztahy s ostatními. Tíhli by také k duchovnímu hledání a ptali by se sebe sama na hlubší význam existence. Tím by trojice Bůh-Příroda-Člověk nabyla svého plného významu a své plné důležitosti.

Z rosekruciánského hlediska je příroda nejnádhernějším z chrámů. Samozřejmě, všechny chrámy vybudované lidmi byly vytvořeny za účelem uctívání bohů či Boha, v něž věřili a jimž se v daném období svého vývoje klaněli. Pokud jde o naši planetu, je ztělesněním božských zákonů ve smyslu zákonů přírodních, vesmírných a spirituálních. Každý z nás by měl uznat, že tyto zákony působí inteligentně a jednat moudře ve všech královstvích. Ve skutečnosti každý dostatečně citlivý a inteligentní jedinec ochotně připouští, že příroda je to úplně nejkrásnější, v estetickém i filosofickém slova smyslu. Jako taková spojuje všechna myslitelná umění, až do stavu vyvolávajícího v lidském vědomí ty nejušlechtilejší emoce. To vysvětluje, proč i ateista má sklon ke „zbožňování“ přírody.

Na počátku 21. století a 3. tisíciletí, v čase, kdy je naše planeta a v důsledku toho přežití lidstva vážně ohrožena, věříme, že je nezbytné volat po spirituální ekologii, a to touto výzvou:

Mějme toto vše na paměti, připomínejme to našim dětem a osvojme si následující výrok:

„Terra humanitasque una sunt.“
(Země a lidstvo jedno jsou.)


Verze ke stažení (formát PDF — 56 kB)


Zpět
Zpět na začátek