skip to Main Content
+420 281 970 090 info@amorc.cz

„Lidé jsou hnáni k naději a optimismu výslovným příkazem své božské podstaty a biologickým instinktem přežití. Touha po transcendenci je tedy životní potřebou lidského druhu.“

Citováno z „Positio Fraternitatis Rosae Crucis“ (2001)

Otevřený dopis občanům světa

Obracíme se na vás tímto dopisem, neboť se nám to zdá užitečné a nezbytné. Samozřejmě jsme si plně vědomi, že následující slova se nesetkají se všeobecným souhlasem a dají vzniknout neshodám, nepřátelství a dokonce odsudkům. S hlubokou úctou ke svobodě myšlení necháváme na každém z vás posouzení těchto slov podle vašeho vlastního přesvědčení. Přinejmenším přispějí k myšlenkovému procesu každého jednotlivce.

Pokud jde o současnou situaci, cítíme, že lidstvo je sužováno kolektivním šílenstvím a že jsme ztratili veškeré své postoje: neuvěřitelně hloupé, vulgární a nestoudné televizní programy lámou všechny divácké rekordy. Voyerismus dosahuje vrcholu. Jsme vedeni k tomu, abychom věřili, že jediným životním cílem je stát se bohatým a slavným, s co nejmenším úsilím a co možná nejrychleji. Násilí, o němž se zdá, že ovládá každodenní život, je vychvalováno v televizi a ve filmech. Média se cítí nucena zdůrazňovat jen temné stránky lidské povahy. Lidé jsou nazýváni „hvězdami“ nebo „umělci“, pokud jejich hlavní schopnost spočívá v přizpůsobení se tomu, co je módní nebo co vyhovuje pseudoelitě. Diskriminace starých lidí má devastující účinky. Humor je zaměňován za jízlivost. Kult osobnosti se vyrovnává kultu těla. Hrubost je oslavována a jemnost je opovrhována. Drzost, neslušnost a nestoudnost jsou povýšeny na ctnosti a podobně.

Finanční, ekonomická a sociální krize, jíž svět už několik let čelí, souvisí se vším, co jsme právě popsali. Člověk by se mýlil, pokud by ji připisoval pouze zvrácenému a zcela prohnilému finančnímu a bankovnímu systému. Je zapříčiněna také všeobecnou mravní zkázou panující v celé společnosti, zejména v rozvojových zemích.

V lesku často falešné publicity a uznání všeho druhu jsou lidé tlačeni k tomu, aby za každou cenu dosáhli životního ideálu, který je poškozuje. Tak peníze — ať už virtuální nebo reálné — tvoří základ pro nespoutaný růst spotřeby. Ačkoliv by měly být prostředkem směny, která umožní každému získat, co potřebuje pro slušný život na materiální rovině, staly se peníze samotným cílem, bez ohledu na etiku jejich nabývání a používání. Pravděpodobně nikdy dříve nepředstavovaly tak významný činitel zhoršování životního prostředí, základ korupce a sociální nerovnosti. Hrají roli nové modly, jejíž adepti jsou v království posedlém hamižností a nenasytností nespočetní.

Někteří z vás mohou tato tvrzení považovat za nadměrně kritická, dokonce příliš negativní a popisující obrázek dnešního světa nepřiměřeně pesimisticky. Jiní budou dokonce předpokládat, že je to dílo zpátečnických vizionářů pátrajících po morálním řádu. Jenomže naše filosofie nás přivádí k optimismu, dokonce až k utopismu. Pokud jde o morálku, náš přístup by měl sdílet každý inteligentní a rozumný člověk, neboť ji chápeme jako úctu k sobě samému, k jiným a k životnímu prostředí, což nemá nic společného s moralizováním. Věříme, že naše mínění týkající se stavu lidstva je prostě realistické. Budeme tedy pokračovat a předpokládat, že sdílíte naše přesvědčení, byť třeba jen částečně.

Měli bychom vznést otázku, proč se svět dostal do takové situace. Podle našeho názoru je to proto, že postupně klesl do extrémního materialismu a individualismu. Nyní se většina lidí chová tak, jakoby cílem života bylo získat co nejvíc předmětů a oddávat se co největšímu smyslovému potěšení. Tím „živí“ nejegoističtější aspekty lidské povahy, jakými jsou touha vlastnit, ovládat, jevit se dobrým a podobně. Pěstují tak individualismus a jeho důsledek —vyloučení. Navíc lze těžko uvěřit nebo se odvolávat na to, že Bůh se s postupujícím časem stal „světsky nepatřičným“. Tak se ideál každého jednotlivce stal kulturou a ateismus životním stylem. Hluboce toho litujeme, protože to směřuje proti dobru lidstva.

Sdílíte-li naše stanovisko, pak pochopíte, že existuje pouze jediné řešení, jak ukončit tuto „spirálu zla“ a opět vtisknout lidstvu naději na lepší budoucnost: inspirovat lidi k humanitě a spiritualitě, jíž se věnujeme prostřednictvím našeho učení a filosofie. Věříme, že humanita a spiritualita jsou dva skutečné pilíře, na nichž by lidstvo mělo spočívat, aby se pozvedlo ze své současné situace a postoupilo do stavu civilizace hodné toho jména. Pokud to neuděláme, všeobecná krize, jíž čelíme, nabude na intenzitě a podnítí více tvrdých zkoušek a utrpení. To bylo cílem dřívější výzvy, již jsme učinili v manifestu Positio Fraternitatis Rosae Crucis, který jsme mezinárodně publikovali v roce 2001.

Užitím slovního spojení „inspirovat lidi k větší humanitě“ chceme říci, že se lidské bytosti zase jednou dostávají do centra našich obav, a zajistit, aby všechny oblasti lidské činnosti — ekonomika, politika, věda, technologie a další — opět sloužily všem lidem. Jak může někdo přijmout, že na začátku 21. století miliony mužů, žen a dětí umírají hlady, nemají přístup k pitné vodě, nemají slušné bydlení, žijí v bídě, postrádají přístup k lékařské péči, pracují v otřesných podmínkách, neumějí číst a psát, a tak dále? Přestaňme zaměňovat slovesa „žít“ za „přežívat“. Všechno je o to smutnější a politováníhodnější, neboť lidstvo jako celek má poznání a technické prostředky, aby učinilo všechny jednotlivce šťastnými. Jde pouze o otázku vůle a ochoty.

Jak plyne čas, my lidé jsme se odcizili světu, který jsme sami vytvořili. V moderních společnostech jsme se stali příliš závislými na informačních technologiích a strojích, jež nás nakonec nahradily, což nebylo ani užitečné ani nezbytné. Následně jsme dehumanizovali společnost a vymezili jsme jí způsob přežívání, kde se z naděje stala beznaděj. Ve věku internetu se spolu lidé dorozumívají prostřednictvím obrazovek, ale ve skutečnosti nemají čas pohovořit si jeden s druhým. Výsledkem je, že málo lidí je skutečně šťastných a mnoho je přetížených, úzkostných, trpících depresemi — jedním slovem nešťastných. Úroveň vývoje společnosti nelze měřit podle technologické výkonnosti nebo vědeckých poznatků, ale podle skutečného dobra všech jejích členů a potěšení, které zakoušejí ve vzájemném soužití.

V důsledku globalizace žádná země, malá nebo velká, nemůže nyní prosperovat aniž by umožnila rozvoj jiným státům, jakkoli jsou malé a slabé. Svět se stal jedním národem, což je skutečnost, z níž by se měl každý radovat, a osudy všech lidí jsou vzájemně propojené. Pojem „občan světa“ už není čistě teoretický, ale je to skutečnost, kterou bychom měli vzít v úvahu pro dobro všech a každého. Pokud jste to již neučinili, doporučujeme vám povznést se nad individualismus a nacionalismus a přimět se k dodržování desátého článku Rosekruciánské deklarace lidských povinností, kde čteme: „Je povinností každého jednotlivce považovat celé lidstvo za svoji rodinu a chovat se za všech okolností a kdekoli jako občan světa. To znamená založit své chování a filosofii na humanismu.“

Být humanistou však neznamená jen pracovat pro dobro všech bytostí. Znamená to také pečovat o životní prostředí, v němž žijeme a jemuž vděčíme za svou existenci. Víte stejně dobře jako my, že naše planeta se může stát neobyvatelnou, jestliže neskoncujeme s věcmi, které ji ohrožují, jako například globální oteplování, rozsáhlé znečištění, přílišné odlesnění, vzrůstající nerovnováha ekosystémů a tak dále. Také v tomto případě má lidstvo nezbytné poznání a technologie k uskutečnění správných kroků, chybí mu však individuální i kolektivní vůle. Z pohledu budoucích generací se nemůžeme omlouvat tím, že jsme si nebyli vědomi, jaká je situace, nebo že jsme nebyli schopni jí čelit. Naše vina je o to větší, neboť každý považuje Zemi za mistrovské dílo Stvoření. Dokonce i ateisté pokládají Zemi za božskou kvůli její kráse a úžasným projevům v různých přírodních říších. Vzhledem k této shodě, proč váháme učinit ochranu Země obecně lidskou záležitostí?

Použitím slovního spojení „inspirovat lidstvo ke spiritualitě“ chceme říci, že je v zájmu všech lidí seznámit se s Bohem v mystickém smyslu tohoto pojmu. „Mystickým smyslem“ máme na mysli, že jsme si plně vědomi, že většina z vás se plně neztotožňuje s pojetím Boha, jak jej předkládají náboženství, jichž si mimochodem vážíme. Po tisíce let náboženství představovala Boha jako Supermana sedícího v nebi a rozhodujícího o našich osudech, včetně času, kdy bychom měli zemřít. Vyzývala své stoupence, aby se podrobili Boží vůli a hledali svou spásu prostřednictvím náboženských dogmat. Jak však ukázaly zkušenosti, takový způsob života a víry neučiní nikoho lepší nebo šťastnější lidskou bytostí. To je hlavní důvod, proč se mnozí věřící odvracejí od náboženství a stávají se ateisty. Jsou však spokojeni?

Ať s tím souhlasíme či nikoli, všichni lidé mají duši a jsou spirituální esencí. Proto nemůžeme nalézt štěstí v ateismu nebo materialismu. Odmítnout Boha, jak to dnes mnozí činí, je tedy nesmyslné a vede do slepé uličky. Je potřeba přehodnotit své pojetí Boha a podle toho jednat. Pokud jde o nás, považujeme Boha za Inteligenci, Vědomí, Energii či Zdroj, který je původcem celého Stvoření. Jako takový se projevuje v Kosmu, v Přírodě a v samotných lidských bytostech v souladu s neosobními, nezměnitelnými a dokonalými zákony. Štěstí, které všichni hledáme, spočívá v samotném studiu a úctě k těmto zákonům. Přichází tedy čas odvrátit se od „nábožnosti“ ke „spiritualitě“, od „víry v Boha“ k „poznání Božích zákonů“ ve smyslu zákonů duchovních, universálních a přírodních.

Abychom to vysvětlili: nedomníváme se, že by se státy měly proměnit v teokracie nebo že by zákony měly odrážet náboženský přístup ke společenskému životu. Sekularismus je nezbytný pro zaručení vzájemné nezávislosti politiky a náboženství. Jednoduše si myslíme, že pokud je všeobecně uznávaným cílem lidí snažit se zlepšit své životní podmínky, není to jediná věc, která nás může učinit šťastnými. Jsme na Zemi proto, abychom odpověděli na duchovní potřebu, která dříve či později „donutí“ každou lidskou bytost začít pátrat po smyslu. Z mystického pohledu je v podstatě cílem naší přítomnosti zde, abychom si uvědomili svou božskou povahu a vyjadřovali ji v každodenním životě prostřednictvím svého rozhodování a chování. Jinými slovy, a Sókratés to ve své době učil, jsme na Zemi proto, abychom se zdokonalovali a probudili v sobě ctnosti duše, která nás oživuje. To je naším důvodem bytí. To je náš společný osud.

Nemůžeme samozřejmě dokázat Boží existenci. Nicméně lidé jsou součástí vesmíru, o němž jsme schopni přemýšlet a studovat jej. Vesmír je zjevně následkem příčiny, protože všechno má svůj zdroj. A protože je řízen zákony, které sami vědci považují za úžasné, můžeme usuzovat, že původní příčina je podivuhodně a absolutně inteligentní. Proč ji tedy nenazývat Bohem a nenahlížet na ni jako na universální a neosobní Inteligenci, která je příčinou celého Stvoření? Navíc, pokud vezmeme v úvahu naše nejkrásnější a nejužitečnější úspěchy ve vědě, umění, literatuře, architektuře, technologiích a podobně, a jestliže přemýšlíme o nejvyšších citech, které můžeme zažít a vyjádřit, jako je láska, přátelství, soucit, úžas a další, jak bychom mohli pochybovat, že je v nás něco božského — duše?

Jak jsme uvedli na začátku tohoto dopisu, plně ctíme přesvědčení každého, což předpokládá, že chápeme, že někteří z vás se jen málo zajímají o spiritualitu výše uvedeným způsobem, stejně jako o náboženství. Na druhé straně potřeba přivést lidi k větší humanitě na celém světě by měla být zřejmá velké většině z vás. Existuje jediné řešení, jak to udělat. Každý by měl vyvinout veškeré úsilí, aby se stal humanistou v myšlenkách, slovech a činech, což znamená, že bychom měli co nejlépe sloužit společnému dobru. Konečně, opět se ukazuje potřeba probouzení a vyjadřování ctností, které přispívají k lidské důstojnosti a jež připisujeme nejbožštější části lidských bytostí.

Nejsme na Zemi proto, abychom trpěli, i kdyby to mělo být kvůli odpykání hypotetického prvotního hříchu, ale abychom zakoušeli štěstí a postupně se rozvíjeli ke stále vyšším stavům vědomí. A je-li svět tak špatný, Bůh s tím nemá nic společného, ne více než ďábel, který mimochodem ve skutečnosti neexistuje. Je to pochybení lidí, protože většina stále jedná pod nadvládou nejnegativnějších aspektů svého ega tím, že popouští uzdu sobectví, žárlivosti, netoleranci, násilí a tak dále. Abychom učinili svět lepším, měli bychom „přesáhnout“ sebe sama a naučit se, jak vyjadřovat velkorysost, objektivitu, toleranci, nenásilí a podobně. Jak bychom to měli uskutečnit? Snahou přeměnit své nedostatky na opačné vlastnosti, dokud se nestaneme dokonalými lidmi. To je přesně duchovní alchymie, jíž jsme se my rosekruciáni odevždy zasvěcovali.

Bez ohledu na naše náboženské víry, politické ideje a filosofická či jiná přesvědčení můžeme všichni souhlasit s následujícím výrokem: Všichni pouze prožíváme život na této Zemi. Jeden autor řekl, že „nejkrásnější hrob je srdce živých bytostí.“ Jaké vzpomínky tedy chcete zanechat těm, kteří s vámi sdíleli svou existenci nebo které jste znali? Jaké dědictví chcete předat dnešním dětem a zítřejším generacím? Jaký obraz sebe sama doufáte, že vezmete s sebou v posledním okamžiku, až přijde čas, abyste opustili tento svět? Jak pochopíte, odpovědi na tyto otázky — ve vašem vědomí, pokud ne ve vaší duši — určují význam, který dáte svému životu. Také prozrazují vaši nejhlubší povahu a to, jak vnímáte sami sebe a jiné lidi.

Pokud jde o nás, věříme, že naše existence ve skutečnosti nekončí tím, co obvykle nazýváme smrtí. Myslíme si, že jde pouze o transici do čistějšího duchovního světa. Ještě lépe, mnozí z nás jsou přesvědčeni, že každá lidská bytost se na Zemi mnohokrát reinkarnuje, aby pokračovala ve svém vývoji a dovedla své hledání k úspěšnému konci. Smysl, který přikládáme svému životu, podmiňuje význam, který přikládáme smrti, posmrtnému životu a svým příštím životům. V každém případě budete souhlasit, že právě zde a nyní vytváříme podmínky pro to, jak budeme žít. Pokud chcete, aby svět byl uchováván v lásce a naději a stal se místem míru, harmonie a spřízněnosti všech, připojte se k našemu úsilí vytvořit Novou humanitu, předehru Nové civilizace, která povstane.

To je poselství, které chceme předložit k vašemu uvážení. Jsme si vědomi, že slova, jež jsme vám právě sdělili, nejsou původní. Věříme však, že v některých z vás mohou posílit vaše vlastní myšlenky, zatímco v jiných mohou vzbudit úžas a důvod k zamyšlení. Jak jsme již poukázali, tyto myšlenky nejsou zcela nové. Rosekruciáni 17. století, s nimiž jsme přímo propojeni, je již vyjádřili. Například následující slova jsou od Komenského, jenž je dnes považován za jednoho z duchovních zakladatelů UNESCO:

Přejeme si, aby plnému lidství mohl býti vzděláván ne nějaký jeden člověk neb mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť, mladí i staří, bohatí i chudí, urození i neurození, mužové i ženy, zkrátka každý, komu se dostalo údělem narodit se člověkem. Aby konečně jednou bylo celé lidské pokolení učiněno vzdělaným po všech věkových stupních, stavech, pohlaví a národech, aby každý člověk byl celistvě vzdělán, správně jsa vycvičen nikoli jen v nějaké jediné věci, nebo v několika málo, nebo ve mnohých, nýbrž ve všech, které dovršují podstatu lidskosti. Aby lidé poznali Pravdu a nebyli oklamáni podvody, milovali Boha a nebyli pokoušeni zlem, aby činili co činit mají a zdržovali se toho, co by činit neměli, hovořili moudře o všem a s každým, a konečně vždy zacházeli s věcmi, lidskými bytostmi a Bohem starostlivě, ne nepředloženě, a nikdy se neodchýlili od svého cíle, jímž je štěstí.

Jestliže věříte, že tento otevřený dopis by mohl zajímat někoho z vašich známých, prosím, poskytněte mu kopii. Pokud naopak nesdílíte tento pohled a myšlenky, zapomeňte na ně, ale zachovejte prosím vůči nám jednu z ctností, již oceňujeme nejvíce — toleranci.

S přáním co největšího štěstí vám věnujeme své bratrské myšlenky a přání Hlubokého míru.

Upřímně,

za jurisdikci francouzského jazyka A.M.O.R.C.

Toussaint-sign
Serge Toussaint
Velmistr

GM-Seal

Back To Top