Iniciace… Zasvěcení… Skrytá tajemství… Co je ve skutečnosti iniciace a jak si ji máme představit? Pravděpodobně většina z nás si vybaví nějaký tajný rituál, při němž se tají dech. Skutečnost je však poněkud jiná. To nejdůležitější se odehrává ve vědomí zasvěcovaného muže nebo ženy. Ke kandidátovi, který prošel iniciací, pak začínají promlouvat skrytá tajemství vesmíru i jeho samotného…

Iniciace se prováděly už před tisíciletími ve starověkých školách mystérií v Egyptě, v Řecku, Římě a dalších zemích. Poměrně známé jsou zasvěcovací rituály přírodních národů, například Indiánů. Mohlo by se zdát, že iniciační praxe v moderní době vymizela, ale není to pravda. Na celém světě jsou stále lidé toužící po zasvěcení do nejhlubších tajemství své vlastní osobnosti i celého vesmíru. Chtějí se dozvědět odpovědi na otázky proč, jak, kdy, kde a mnohé jiné, které je napadají.

Je ovšem pravda, že dnes už existuje jen málo tradičních organizací, jež zasvěcují kandidáty do mystérií. Jednou z nich je Starý Mystický Řád Růže a Kříže. Často se s ním lze setkat pod zkratkou AMORC, která pochází z latinského Antiquus Mysticus Ordo Rosae Crusis. Řád je mezinárodní a působí i v České republice. Podrobnější informace o něm jsou dostupné na webové stránce www.amorc.cz, nicméně jeho pravou podstatu je možné poznat až studiem rosekruciánského učení.

„Iniciace není něco přesného, ani umístěného v čase. Jde o proces pokračující od inkarnace k inkarnaci, což nás vede k sebeuvědomění, ale až na konci velmi dlouhého vnitřního rozvoje. Znamená to tedy, že všechny naše myšlenky, slova a činy jsou svou vlastní iniciací, protože každá z nich přispívá k Velkému dílu, které v nás probíhá od úsvitu času,“ říká imperátor AMORC Christian Bernard.

Rosekruciánská tradice je založená na praktickém využití teoretických poznatků a iniciace v ní hrají velmi významnou roli. Členové AMORC mohou jednotlivá na sebe navazující zasvěcení provádět doma v Sanktuáriu, které si sami vytvořili, a většinu iniciací také ve velkém chrámu. Sanktuárium znamená pro rosekruciány místo zasvěcené nejvyšším ideálům a myšlenkám, stejně jako útočiště, kde se mohou zbavit všedních starostí a načerpat inspiraci, energii a díky studiu i nové poznatky.

Šance jen pro ty, kdo prošli zkouškou

Ve starověkých školách mystérií museli kandidáti – muži i ženy – nejprve podstoupit zkoušku charakteru, protože ti s negativními vlastnostmi by snáze zneužili poznání, jež jim bylo odhaleno v průběhu iniciace. Pouze kandidát, jenž byl shledán toho hoden, byl následně podroben iniciaci, která sestávala ze čtyř částí, a každá byla vypracována tak, aby zapůsobila na jeho vnitřní vědomí.

Úvodní část představovalo symbolické odmítnutí starého způsobu života. Během této fáze rituálu měl kandidát zavázané oči, nebo se nacházel v temné komoře představující nepřítomnost Světla. Zatímco prožíval „temnotu nevědomosti“, byly do komory občas záměrně vpouštěny různé zvuky symbolizující zmatek provázející proměnu od jednoho stavu myšlení a způsobu života k jinému.

Následovalo přijetí, symbolické znovuzrození. V průběhu této fáze měl kandidát poznat, že byl znovuzrozen ve svém vědomí, a že musí opustit dřívější myšlenky a nesprávné návyky, aby se pozvedl k vyššímu vnímání a chápání existence.

Během třetí fáze byly kandidátovi odhaleny určité posvátné znaky, symboly, zásady a pravdy a jeho vědomí bylo osvíceno novým poznáním.

Poslední aspekt zasvěcení znamenal symbolický návrat do světa. Ještě předtím však musel iniciát přísahat, že nikomu neprozradí tajemství, jež mu bylo odhaleno. Zavázal se také sloužit v každodenním životě lidstvu a ideálům humanity.

Tradice antických škol mystérií

Všechny aspekty starověkých zasvěcovacích rituálů obsahují i dnešní rosekruciánské iniciace, neboť navazují na mnoho tradic antických škol mystérií a filosofií, které se z nich vyvinuly. Patří sem především tradice egyptská s kořeny v Atlantidě, a řecká, která vznikla z mystérií eleusínských, orfických, delfských a učení Pýthagorejského řádu. Ale třeba taky mithraická mystéria. Řekněme si ni o nich trochu více.

Nejstarší iniciační školou ve starověkém Egyptě byla škola usirovská, jejíž učení se týkalo života, smrti a zmrtvýchvstání boha Usira. Bylo prezentováno ve formě rituálních dramat a zúčastnit se jich mohly jen osoby, které prokázaly upřímnou touhu po poznání. V průběhu staletí dávaly tajné školy svému učení stále hlubší iniciační rozměr. Jejich mystická práce probíhala jen ve zvláštních chrámech. Podle rosekruciánské tradice byly pro zasvěcence nejposvátnějšími stavbami pyramidy v Gíze.

Eleusínská mystéria vznikla kolem roku 1800 před naším letopočtem nedaleko od Athén. Byla založena na mýtu o bohyni plodnosti Démétér a její dceři Persefoně. Jejich příběh symbolizuje návrat lidské duše po smrti těla k universálnímu zdroji. Eleusínské iniciace měly tři stupně: minor, major (trvající devět dní) a nejvyšší ze tří byla epopteia znamenající „stav vidění“. Tato mystéria byla tak důležitá, že ve starověku celý řecký svět dodržoval 55denní příměří, aby bylo možné cestovat do Eleusíny a zpět. Učení se později rozšířilo do celého Řecka.

Orfická mystéria měla ve starověkém Řecku také velký vliv. Orfické iniciační rituály probíhaly někdy v jeskyních a jindy venku za úplňku. Zobrazovaly cestu do Hádu (podsvětí) a ukazovaly iniciovaným mužům a ženám, co je čeká. Neophyté získali od prvního zasvěcovatele alegorické pokyny pro vedení svého života a druhý zasvěcovatel jim vysvětlil jejich úplný a esotericky bohatý význam. Tato alegorická vyjádření byla pro profánní nesmyslná a připadala jim jako blábolení. Pouze samotní kandidáti vlastnili skrytý klíč. Měl jej také Pýthagorás, největší konvertita orfických mystérií.

Starořecké Delfy prosluly především jako věštírna. Málokdo ale ví, že tam sídlila také věhlasná škola mystérií, v níž se prováděly iniciační rituály v duchu nápisu „Poznej sám sebe a poznáš vesmír a bohy“, který se nacházel nad portálem chrámu boha Apollóna v chrámovém okrsku.

Studující v Pýthagorově škole se zabývali zákony vesmíru, zejména proto, aby přivedly jejich mysl do harmonie s kosmickou realitou. To byl cíl, jemuž zasvětili život. Po pěti letech mlčení byli pýthagorejští postulanti, kteří byli shledáni toho hodnými, uvedeni do mystérií o třech stupních: první byl věnován vědě o číslech, druhý morálním a politickým zákonům a třetí esoterickému učení.

V mithraické iniciační škole byli studenti postupně uváděni do astronomických pravd prostřednictvím symbolů a poznání, které je dovedly až ke spojení se silou, jež je za vší existencí. Mithraická mystéria zahrnovala sled sedmi iniciací, v nichž kandidáti podstupovali nejrůznější zkoušky, v nichž museli uspět.

Co prozradil Pýthagorás

Filosof, učenec a mystik Pýthagorás, který byl zasvěcen do orfických mystérií, prozradil ve svých spisech správný výklad alegorických ponaučení, kterých se dostávalo zasvěcovaným v průběhu iniciačního rituálu. Zde jsou některá z nich:

• „Neopomíjej rovnováhu“ odkazuje na spravedlnost a rovnoprávnost.
• „Nenos prsten“ je výstraha, aby nikdo nenechal svázat svou duši nevědomostí.
• „Neuchopte bez váhání každého za pravou ruku“ byste měli pochopit jako: podrobte zkoušce každého předtím, než mu věnujete své přátelství.
• „Nejezte srdce“ byste si měli vyložit jako: nerozdělujte své společenství zbytečnými spory a neshodami.
• „Nespěte v poledne“ je připomenutí, abyste nezavírali oči před Světlem Poznání v čase, kdy se vám jasněji ukazují skryté pravdy.