Rosekruciáni se objevili zcela náhle na veřejnosti, když vyšla v roce 1614 v Evropě kniha „Fama Fraternitatis“ a byla přeložena do pěti jazyků. Odkud ale přišli? Byli teprve založeni a kdo byli zakladatelé? V dřívějších dobách se jmenovali „Giordanisté“ podle Giordana Bruna. Nazývali se též „Jazykové akademie“ jako ve Florencii za Medicejů, „Němečtí přátelé Boha“, „Čeští bratři“, a měli mnoho dalších jmen. Jejich činnost je možné zaznamenat ve všech dobách. Vždy, když se v historii odehrávaly nějaké zvláštní události, byli rosekruciáni při tom.
Všechny tyto organizace a skupiny mají svůj přirozený původ v hermetické filosofii, která čerpá zpětně až ze starého Egypta. Předtím bylo všechno toto vědění rozvíjeno v oblasti někdejšího světadílu, v „Atlantidě“. Dávno před zánikem této části země se moudří a starší rozhodli, předvídajíce, co se stane, přenést své vědění a s ním související učení do dvou směrů. Vytvořili skupiny a vyzbrojeni vším potřebným šli jedni na východ a druzí na západ. Tento proces probíhal velmi dlouho, a tak se toto vědění dostalo až do Egypta, kde se velmi rozšířilo. Veškerá věda, kultura a další impulsy se pak rozšiřovaly odsud do dalších zemí. Známky rosekruciánů je možno sledovat zpětně až do časů faraóna Achnatona (Amenhotepa IV.) a jeho škol mystérií.
Jak je známo, přicházely proudy učenců a vědců všech tehdy známých zemí do Egypta, aby své učení zdokonalili. Po důkladném poučení se pak učenci vraceli do svých zemí a působili tam dále jako nositelé vědění a moudrosti. Tak se dostalo hermetické vědění, vědění o zákonitostech přírody a jejich působení, též do Evropy. Kultury Řeků, Římanů, ale i Arabů a Indů to dosvědčují. I učení křesťanské má svůj základ v hermetickém vědění.
Rosekruciáni se dostali do Ameriky v roce 1694 s migrací německých pietistů do Pensylvánie. V roce 1915 byl pověřen znovuobnovením Řádu H. Spencer Lewis. Pod jeho vedením byl vybudován Rosekruciánský park a Egyptské museum v San Jose v Kalifornii. Řád nabyl své dnešní podoby, byl zaregistrován pod názvem A.M.O.R.C. a v následujících letech se rozšířil do celého světa. Je to jeho dlouhá historie, kdy Řád přijímal do svých řad generace za generacemi. Též slavné a vážené osobnosti, které byly členy Řádu nebo mu byly blízké, napovídají o jeho vlastnostech: německý mystik a vedoucí člen Jacob Böhme, který později ovlivnil mezi jinými i filosofy Schellinga a Hegela, osobní lékař Rudolfa II., Michael Maier, velký matematik a fyzik Isaac Newton, vědec a filosof Gottfried Wilhelm von Leibniz, vědec a filosof Jan Amos Komenský a další.
Přitažlivost Řádu rosekruciánů byla vždy veliká. Slavné osobnosti, které patřily k Řádu, ukazují, jaké vážnosti se vždy rosekruciáni těšili. Rozličné duchovní veličiny rovněž ukazují, že v Řádu byli lidé různých odborných odvětví a zájmů. Uvedeme ještě několik jmen, aniž bychom chtěli vyčerpat seznam osobností, které byly v minulosti členy: filosof a státník Francis Bacon, astronom a filosof Johannes Kepler, státník a přírodovědec Benjamin Franklin, filosof Immanuel Kant, filosof René Descartes, skladatel Claude Debussy, lékař a filosof Carl Gustav Jung a mnoho dalších. Tito slavní učenci a umělci byli všichni velmi blízko rosekruciánů, protože souhlasili s učením a cíli Řádu. Jestliže byli v Řádu takoví géniové, svědčí to o jeho vysokých cílech a hodnotách, sdílených jeho duchovními elitami. Též královna Alžběta I., Napoleon a Goethe byli v úzkém spojení s Řádem.
Kromě takových slavných osobností byli a jsou vždy v Řádu vítáni všichni lidé, kteří touží po poznání a sebezdokonalení. Co bylo a je účelem rosekruciánství? Dlouhá tradice Řádu se projevuje v mnohých aspektech rosekruciánského učení. S ohledem na ještě dnes platné vědění minulosti udržují rosekruciáni vědomě svou tradici. Nové objevy jsou harmonicky začleňovány do tradiční stavby z dřívějších dob, což zaručuje, že učení rosekruciánů je průběžně upravováno podle nového stavu poznání. Stálá kontrola tradovaného a pečlivé zkoušky nového zaručují bezchybný základ praktického života.
V Řádu rosekruciánů lze nalézt společenství, v němž je možno se stále zdokonalovat. Patří k tajemstvím rosekruciánů, že jsou spojeni neviditelnými vlákny a vedeni k práci na vlastním Já, protože všichni musí být schopni spolupracovat na přeměně lidského vědomí. Člověk se učí vniknout pomocí nauk a principů, které rosekruciáni zprostředkují, pomocí cvičení a způsobu jednání, do tajů přírody a jejího působení. Může se naučit spolupracovat s přírodou, zatímco většina lidí ji nebere v úvahu a vede své bytí proti jejím formám působení. Mnoho lidských problémů současné doby spočívá v nedostatečném dodržování přirozených zákonů. Učení a principy Řádu Růže a Kříže zůstaly vždy stejné a zůstanou stejnými i v budoucnosti. Co se během doby změnilo, zdánlivě změnilo, jsou důsledky a manifestace, které rezultují z těchto principů.
Význam pro společnost
V současné době — vezmeme-li celé dvacáté století — jsme svědky výrazného sestupu lidstva v duchovním slova smyslu. Po celé řadě staletí v tak velké míře poprvé — anebo opět? Jedno je neoddiskutovatelné: mravní pokleslost lidstva je již tak daleko, že doslova ohrožuje samu podstatu existence homo sapiens a celou naší planetu. Konkrétně a nejmarkantněji se toto nebezpečí projevuje v citové otupělosti a idealizaci „zlatého telete“ u stále rostoucí většiny.
O to větší tíže a odpovědnost je naložena na malou část duchovních lidí, jež se již po tisíciletí, více či méně, v různých seskupeních organizují. Toto sdružování má a vždy mělo hlavní smysl v tom, aby účinky vědění a nadání těchto jedinců nezanikly, ale především přinášely ještě větší a účinnější pomoc ostatním. Jedno takové duchovní společenství právě tvoří bratrstvo Růže a Kříže.
O rosekruciánech bylo napsáno nemálo, avšak nepatrně s ohledem na to, co rosekruciáni vskutku jsou. A ještě méně z toho, co o rosekruciánech bylo napsáno, odpovídá skutečně pravdě. Důvod je prostý: spisů od opravdových rosekruciánů je poskrovnu a pro nezasvěcené jsou navíc těžko identifikovatelné. Rosekruciánské vědění, předávané po tisíciletí, muselo a musí být bedlivě chráněno před zneužitím. Vše, co se kolem nás děje, jen potvrzuje správnost tohoto počínání moudrých, od dávných dob až po naše časy. Rosekruciáni zastávají přesvědčení, že k největším úkolům naší doby patří zachovávat věčné hodnoty a zákony přírody a přibližovat je znovu a znovu všem lidem. K tomu je třeba počítat s rozvinutím v člověku dřímajících a bohužel jen zřídka probuzených schopností. Nejdůležitějším cílem rosekruciánů je poukazovat na tyto schopnosti a mobilizovat je. Tyto talenty nesmějí zakrnět. Jsou-li rozvíjeny, duševní síly rostou a umožňují jejich využívání k téměř neuvěřitelným úkonům. V současné době je rosekruciánům u nás po mnoha stech letech znovu umožněno oficiálně vystoupit.
V takovýchto „povolujících“ chvílích se v té či oné zemi projevují rosekruciáni navenek výrazněji. Mimo jiné i proto, aby umožnili vstup do svého Řádu nejen těm, kteří touží po poznání a takovémto duchovním bratrství, ale jsou na takovouto Cestu i připraveni.