DOPIS IMPERÁTORA K MANIFESTU
Positio Fraternitatis Rosae Crucis
Christian Bernard, Imperátor A.M.O.R.C.
Rosekruciánský manifest vyšel poměrně nedávno, takže jeho text bude aktuální ještě v roce 2003. Předpokládám, že jste se s ním všichni seznámili (pokud ne, můžete si jej přečíst zde nebo objednat zde), a jsem přesvědčen o tom, že splnil vaše očekávání a přání. Je možné, že vás některé pasáže zaujaly více než jiné nebo že některé z nich naopak nebyly v souladu s vaším vlastním pohledem na současnost a budoucnost. Ale jak jsem vám již řekl, domnívám se, že jste, obecně vzato, v harmonii s tímto dokumentem, který se v příštích desetiletích a staletích stane historickým textem.
Na Světovém rosekruciánském Konventu v Göteborgu v srpnu 2001 jsem poprvé četl dlouhé úryvky z tohoto manifestu. Nebudu se dnes zabývat historií manifestů ze 17. století ani manifestem, který A.M.O.R.C. vydal jako poslední. Pouze vám dnes nabídnu několik spíše osobních úvah nad nejpodstatnějšími otázkami rosekruciánské reflexe, kterou někdo možná nazve „utopistickou“. Podle Platóna je utopie „formou ideální společnosti, k níž se má lidstvo vyvíjet. Možná nebude možné jí dosáhnout zde na Zemi, ale každý moudrý člověk má veškeré své naděje vkládat právě do ní.“ A protože tento velký filosof o sobě tvrdil, že je utopista, domnívám se, že jako rosekruciáni můžeme být utopisty také.
Politika je činnost, která spočívá ve vládnutí jistému městu, kraji nebo zemi. Tato oblast je dnes dějištěm mnoha konfliktů a někdy i krajních rozporů, neboť každý má v tomto směru jiné přesvědčení, a to jak mezi těmi, kdo nám vládnou, tak i mezi námi občany. V některých částech světa nezískali ti, kdo vládnou, svoji moc demokratickou cestou. A ti, kdo byli do svých funkcí legálně zvoleni, jsou zase většinou otroky jistého systému.
A.M.O.R.C. jako instituce je apolitický a je to tak dobře. Členové, kteří jej tvoří, mají však v tomto směru také své názory, i když mnohdy rozličné. Při svých setkáních a často i důvěrných rozhovorech s rosekruciány jsem však přišel na to, že mnozí z nich jsou svými politiky a vládou vesměs zklamáni. Někdy se stane, že nějaká velmi podstatná událost sblíží lid a vládu, jako tomu bylo například ve Spojených Státech na podzim roku 2001 — nazývá se to pocit národní jednoty. Je to pocit velmi vznešený, ale měli bychom se jej snažit prožívat i v širším měřítku, v kontextu celé planety. To pro nás jako pro mystiky přináší jisté úkoly. O jaké úkoly konkrétně jde?
I přes protichůdné pocity, jaké ve svém srdci chováme, nebo i přes naprosté odmítání některých typů společnosti či politiky, bychom měli co možná nejčastěji umět otevřít svá srdce i myšlenky světové jednotě a službě těm, kdo řídí tento svět. Jak všichni víte, zesnulý Imperátor Harvey Spencer Lewis představoval významného ducha, otevřeného člověka a byl skutečně avantgardistou. Proto si také přál nastolení toho, co se nazývalo „Medifocus“. V minulosti byly v rosekruciánských časopisech nebo v jiných dokumentech všech jurisdikcí zveřejňovány portréty a jména hlav států. Každý rosekrucián měl pak vysílat k těmto osobnostem pozitivní myšlenky, aby jim pomohl co nejlépe plnit jejich poslání. Od tohoto principu však bohužel muselo být upuštěno, protože jej velmi špatně vnímal nejen okolní svět, který se neprávem domníval, že jde o podporu mnohdy i krutých a nečestných politiků, ale i někteří členové, kteří nepochopili podstatu věci.
Aby už A.M.O.R.C. nadále nemusel čelit takovýmto negativním útokům, rozhodl se Imperátor Ralph Maxwell Lewis tento postup zrušit. Já sám jsem jej vždy považoval za naprosto přijatelný, avšak nemohu bohužel zatím pomýšlet na to, abych jej znovu uvedl do praxe, neboť stav ducha naší společnosti, ať už si říká rozvinutá a civilizovaná či nikoli, se stále nezměnil. Myslím si dokonce, že spíše upadá.
Protože se však těmito řádky obracím ke spiritualistům a k lidem dobré vůle, mohu vás požádat, abyste se v příštích týdnech a měsících a snad i ve všech dnech svého života snažili vysílat ty nejpozitivnější myšlenky, myšlenky naplněné láskou a společným cítěním, k těm, kdo vládnou našemu světu. Tato prosba se obrací nejen k rosekruciánům, ale i ke všem, kdo se rozhodli přečíst si tento text.
Ať jsou tito lidé Severoameričané, Jihoameričané, Číňané, Rusové, Arabové, Evropané atd., tyto dobré myšlenky, které k nim budou vysílány, je nepodpoří v negativních činech, ale naopak je mohou ponoukat k tomu, aby činili lepší rozhodnutí nebo, proč ne, aby se dokonce úplně stáhli z politické scény, pokud nedokáží plnit to, co je od nich právem očekáváno.
Vím (a mluvím ze zkušenosti), že je těžké odpustit těm, které považujeme za své nepřátele. Pokud tedy ve svém srdci, ve vzpomínkách na prožité zkušenosti a utrpení zatím nedokážete odpouštět, snažte se nejprve alespoň zůstat pokud možno neutrální. Pokud nebudete chovat nenávistné myšlenky, už to bude pozitivní.
Můžete si také představovat ideální formu vlády. Třebaže na Zemi zcela určitě nikdy nebyla dokonalá civilizace řízená dokonalými lidmi, můžeme si zkusit představit politiku, jež se blíží té, která byla nastolena v antickém Řecku na vrcholu jeho nejlepší éry. Politici té doby byli filosofy, což v etymologickém smyslu znamená lidi „milující moudrost“. Jejich prvořadým cílem bylo jednat ve službě dobru a pozvedat myšlení národů, jimž vládli. V tomto směru tedy nepovažovali své spoluobčany jen za voliče, které je třeba rozhodně přesvědčit pro svou věc, ale viděli je jako duše, které měli vést na jejich cestě životem. Byli hluboce lidskými, po vzoru Platóna nebo Pythagora, který byl považován za největšího zákonodárce své doby. Tak jako oni, i my bychom měli být přesvědčeni o tom, že lidské zákony by měly být odrazem zákonů božích. To je základní podmínka pro to, aby člověk poznal štěstí.
To je tedy vše, pokud jde o myšlenky z oblasti politiky, protože už z „Positio Rosae Crucis“ znáte můj názor i názor všech Velmistrů.
Chci vás zkrátka požádat, abyste si doma nebo kdekoli jinde, v kteroukoli denní dobu představovali, jak by měla vypadat ideální společnost, a abyste své pozitivní myšlenky vysílali ke všem našim politikům. Zároveň tak trochu tuto společnost vytvářejte a svůj projekt v průběhu času zdokonalujte. Udělejte si z něj jakousi hru pro rozum a tu oživte. Pokud jde o hlavy států, ministry, poslance, guvernéry, starosty atd., nespokojujte se jen s obecnou a neosobní představou.
Naopak, vyberte si pro tuto mystickou práci jednu nebo více osobností, ať už místních, národních nebo mezinárodních. V novinách, časopisech nebo v televizi si vyberte některou tvář a tu si zapamatujte. Můžete se soustředit po několik dní na stejnou osobnost nebo se můžete rozhodnout pracovat na několika osobnostech najednou. To záleží na vaší povaze.
Ekonomie, technologie, ekologie a věda jsou nedílnou součástí naší dnešní společnosti stejně tak, jako mohou být součástí našich snů o ideální společnosti. Nyní se v několika větách pokusím vysvětlit praktický aspekt těchto čtyř důležitých oblastí, které jsou vzájemně velmi provázány nebo dokonce neoddělitelně spjaty.
Ekonomie má takovou moc a vliv, že dnes už prakticky nevládnou politici, ale finančníci. Každý však ví, že světový ekonomický systém neodpovídá ani na ty nejzákladnější potřeby stovek milionů lidí, zatímco měnové masy nebyly v mezinárodním měřítku ještě nikdy tak ohromné. Znamená to, že bohatství, které lidé vyprodukovali, slouží jen jejich malé části, což je škoda. Ekonomika se stala příliš spekulativní a živí trhy a zájmy, které jsou spíše virtuální než reálné. Je zřejmé, že ekonomie nebude plnit svou úlohu, dokud nebude sloužit všem lidem bez rozdílu.
To předpokládá, že peníze budou považovány za to, čím by měly být, tedy za směnný prostředek a za energii sloužící k zajištění všeho, co každý potřebuje ke šťastnému životu po materiální stránce. Člověk není předurčen k tomu, aby byl nešťastný, a ještě méně k tomu, aby žil v bídě, naopak, má mít k dispozici vše, co může přispět k jeho fyzické pohodě, aby mohl kultivovat svou duši a v klidu ji povznést k vyšším rovinám vědomí.
Ekonomika třetího tisíciletí by měla být založena na sdílení a uvědomění si společného dobra, to však v žádném případě neznamená „asistentství“, protože to je jen iluzorní vzájemnou pomocí a jen vybízí ty, kdo z něj profitují, aby žádali ještě větší práva, namísto toho, aby se zhostili svých úkolů.
Jsem si dobře vědom toho, že mé naděje týkající se ekonomie jsou velmi utopistické, a nechtěl bych, abyste si mé názory špatně vykládali. Netvrdím, že je třeba vše bez omezení sdílet nebo nikdy nemít žádné zisky, spíše naopak. Rosekruciáni nemusí skládat slib chudoby a větší společenský úspěch může být také výsledkem pozitivní karmy a výrazem výjimečné inteligence. Může také člověku umožnit větší vývoj, neboť otevírá mnohé dveře, zejména v oblasti kultury. Materiální bohatství může také člověku umožnit vyjádřit to nejlepší, co v něm je, jako například dobrotu a štědrost. Chtěl jsem tedy jen říci své přání, prosté a naivní, nebo chcete-li utopické, že by náš svět byl krásný, kdyby každý jedl podle svých potřeb a kdyby už naši planetu neničily války, v nichž hrají hlavní roli peníze. Jsem si ale dobře vědom toho, že bude třeba ještě spousty času na to, aby se to stalo skutečností, a je dokonce možné, že nám ani nebude dopřáno se této budoucnosti dožít, pokud se nestaneme osvícenějšími v oblasti ekologie.
To mě ovšem přivádí k dalšímu velmi důležitému bodu, kterým je ekologie, protože zemské zdroje nejsou nevyčerpatelné a nebude je možné sdílet donekonečna. Můžeme hovořit o vědě, technologii, ekonomii, politice, humanismu a mnoha dalších věcech, ale všechny tyto diskuse budou bezpředmětné, pokud naše planeta i její obyvatelé zmizí.
Před několika desetiletími se mluvilo o ekologii a o záchraně planety spíše jako ve scénáři nějakého sci-fi a vzbuzovalo to spíše úsměv. Těch pár odborníků v daném oboru nikdo příliš neposlouchal. Dnes se to, co byly předtím jen předpoklady, stalo skutečností, a i když nemáme dojem, že bychom plně nesli tyto negativní důsledky, země, hory, lesy, oceány i samotný člověk jsou velmi vážně nemocní.
Je tedy nezbytné, abychom si uvědomili, že problémy, o nichž jsem se zmínil, se netýkají jen té či oné země, ale celé planety. Můžete bydlet na venkově, daleko od viditelného znečištění, a velice si této výsady vážit. Musíte si však uvědomit, že váš klid je jen dočasný a že nebude trvat ani stovky let a všichni se staneme obětí znečištění.
Kromě jasných vědeckých a fyzických důvodů nesmíme zapomínat také na to, že jsme všichni součástí téhož egregoru a že to, co se dotýká jednoho národa nebo člověka, se nutně dotýká nás všech, a to vlivem psychických pout, která nás všechny navzájem spojují. Nikdo tedy nebude ušetřen, pokud se nám nepodaří zastavit ničení našeho životního prostředí. Samozřejmě určitě namítnete, že vy sami jste si tohoto problému dobře vědomi a že se snažíte žít v co možná největším souladu s přírodou a podporujete svými činy, slovy i myšlenkami ty, kdo pracují na záchraně našeho světa.
Ale dobře se zamyslete! V příštích dnech podrobte své svědomí zkoušce a zjistěte, co byste ještě mohli zlepšit ve svém okolí, ve svém chování, ve svých zvycích, ať už doma nebo v zaměstnání. Nebojte se být tím, koho obecně nazýváme aktivistou. Obvykle o sobě tvrdím, že jsem beznadějný optimista, ale v oblasti ekologie jím už nejsem.
Mluvíme-li o ekologii a o způsobu života, máme na mysli také technologii. Ta je všudypřítomná a je srdcem moderních společností natolik, že se stala téměř nezbytností. Bohužel však každá mince má rub a líc a stroje se staly nebezpečím i pro samotného člověka. Byly určeny k tomu, aby mu pomáhaly a ušetřily mu námahu, ale v současné době jej už plně nahrazují. To by samozřejmě mohlo být velmi pozitivní, ale zdá se, že opak je pravdou, protože dnes už žijeme v poněkud odlidštěném světě, kde jsou přímé fyzické kontakty čím dál větší vzácností.
Technologie třetího tisíciletí by se měla stát nástrojem humanismu a budeme se muset znovu zaměřit na to, že je třeba upřednostňovat kvalitu života a zastavit svůj nesmyslný běh za takzvaným pokrokem. Musíme se proto znovu naučit žít v harmonii nejen s přírodou, ale i se sebou samými. Technologie by nás měla osvobodit od těch nejtěžších prací a umožnit nám, abychom se harmonicky mohli vyvíjet v kontaktu s ostatními. Jejím cílem by tedy neměla být robotizace světa, nýbrž jeho humanizace. Podívejme se například na slavnostní zahájení a ukončení olympijských her v Salt Lake City. Technologie tam byla všudypřítomná, ale sloužila pro vyjádření poselství naděje, krásy, jednoty a bratrství.
Osobně jsem se vždy zajímal o tzv. nové technologie a jsem spíše moderní člověk. Samozřejmě využívám všech současných prostředků komunikace při výkonu své funkce, stejně jako v každodenním životě, ale mohu vás ujistit, že netrávím zbytečně celé hodiny před monitorem počítače nebo s mobilním telefonem v ruce. Kromě toho mám raději tradiční stravu než tu, která se jen ohřívá v mikrovlnné troubě, stejně jako se vyhýbám konzumaci potravin na bázi geneticky modifikovaných organismů — mám raději potraviny přirozené a biologické.
Pokud jde o technologii či ekologii, dám vám následující radu: pokaždé, když si zapnete počítač, televizi nebo mobilní telefon, zamyslete se dobře nad tím, jak nutné je to, co se právě chystáte udělat.
Stává se vám vůbec ještě, že přátelům píšete ručně psaný dopis nebo posíláte tradiční pohlednici namísto E-mailu?
Myslíte při nakupování potravin vždy na to, abyste si vybrali ty nejpřirozenější, ty, které neobsahují ani barviva, ani pesticidy?
Dáváte pozor při obchodování na burze, abyste přímo či nepřímo nepodporovali nemorální aktivity? Dbáte na to, aby vaše peníze nebyly využívány pro zbrojení nebo nesloužily velkým „trustům“, jako jsou chemické nebo farmaceutické laboratoře?
Nepřispíváte užíváním některých výrobků, jako například přílišným užíváním léků, ke znečištění sebe samých a v delším časovém měřítku také ke znečištění celého lidského druhu?
Jste si celkově vždy vědomi svých činů a umíte posoudit jejich šíři a dopad? Nechám vás meditovat nad všemi těmito otázkami a nad všemi podobnými, které vás v příštích dnech napadnou.
Jak vidíte, ekologie, technika, ekonomie a také věda jsou ve svém vývoji neoddělitelné. Věda přispěla k větší pohodě lidí a je nesporným faktorem pokroku. Bez ní by svět byl stále v době kamenné, avšak musíme mít neustále na paměti slavné rčení „Věda bez svědomí je jen troskou duše.“
Vědci jsou ve velké většině přílišnými materialisty. Jsou mezi nimi i spiritualisté, ale ti jsou vězni systému, který jim neumožňuje svou víru svobodně projevit. Proto se věda zaměřuje na fyzickou stránku života a neuvědomuje si dostatečně jeho rozměr metafyzický. Mám na mysli zejména výzkumy v oblasti genetiky. Nedostanou se nakonec až na samu hranici rozumu? A co říci o zbraních, které byly v posledních desetiletích vytvořeny a které na lidstvo uvrhly hrozbu planetárního sebezničení?
I v této oblasti by se naši dnešní vědci měli inspirovat antickým Řeckem. Thalés, Démokritos, Hérakleitos a mnozí další byli přesvědčeni nejen o tom, že Bůh existuje jako absolutní inteligence, ale také o tom, že stál u zrodu všech mystérií, s nimiž se setkávali. Věda, stejně jako filosofie, měla podle nich za cíl analyzovat zákony, jejichž prostřednictvím se tato inteligence projevuje ve světě, v přírodě i v člověku samotném, aby pochopili její fungování a nalezli využití prospěšné pro své současníky. Nehráli si na „čarodějovy učně“, jako je tomu bohužel v naší dnešní společnosti. Aby věda znovu nalezla svou duši, je třeba, aby vědci nejprve našli každý svou. Určitě jste si vědomi božské stránky své povahy a jsem přesvědčen o tom, že pokud vás vaše profese přivede k práci v oblasti vědy nebo medicíny, budete mít na paměti všechny aspekty, o nichž jsem se zde zmínil.
Paralelně s vědou a technikou existuje ještě další svět, k němuž je člověk přirozeně přitahován, a tím je svět umění. Já osobně považuji umění za schopnost vyjádřit v lidské rovině krásu a harmonii roviny božské. Třebaže nejsem odborníkem v dané oblasti, domnívám se, že jsme se v posledních desetiletích od tohoto ideálu příliš vzdálili.
Možná stejně jako vy, i já zůstávám v rozpacích před některými obrazy, které jsou označovány za skvosty, nebo před troskami aut či nejrůznějšími bizarními prvky, které jsou označovány za sochy, stejně jako před jistými druhy hudby, která se nám vnucuje silou a násilím a jejíž vibrační síla je nebezpečná pro naši psychiku i celkový zdravotní stav. Tím samozřejmě nechci říci, že v poslední době nevzniklo v oblasti umění vůbec nic krásného. Chci jen vyjádřit politování nad tím, že se umění stalo výsadou jakési elity, která elitou není a která dává špatný obrázek o umění, a to buď z oportunismu, ze zištných důvodů nebo z demagogie.
Stejně tak je dnes moderní vyjadřovat se vulgárně, nebo dokonce se vulgárně chovat, a přesto to neznamená, že by vulgárnost byla jakýmsi ideálem, který se většině lidí líbí. To vše svědčí o jisté formě manipulace, zejména ze strany médií. Budeme-li optimisty, můžeme doufat, že všeobecný úpadek mravů, jehož jsme dnes svědky, bude pouze přechodný.
To mě nyní přivádí k úvaze o morálce. Ta je stále více šizena a už teď je jasné, že člověk bude muset vyvinout velké úsilí na to, aby v sobě a okolo sebe znovu vybudoval jistá pravidla chování, která se bohužel vytratila. Je třeba si tyto hodnoty uvědomovat a aplikovat je nejen pro sebe sama, ale také pro druhé a samozřejmě pro celé své okolí. Tato otázka je dostatečně podrobně rozvedena v Manifestu, a proto se jí už nebudu dále zabývat. Zato bych se chtěl zmínit o tom, jak by mohlo vypadat budoucí náboženství.
Náboženství je ještě v mnoha zemích silně zakořeněno. Mnoho našich spoluobčanů, možná stejně jako vy, náleží k některé církvi, což není můj případ, ne proto, že bych nerespektoval jakékoli náboženství, ale jednoduše proto, že rosekruciánská filosofie, s kterou jsem měl to štěstí se seznámit už v nejmladším věku, mne plně uspokojuje a stačí mi. Nechci náboženství zpochybňovat nebo nějak poškodit, avšak myslím si, že v příštích staletích už nebude lidi při jejich spirituálním hledání uspokojovat.
Mám totiž pocit, že jeho učení, jeho morálka a jeho liturgie, třebaže jsou hodné úcty, nebudou už tak dobře přizpůsobené vývoji lidského vědomí a mentality. Osobně se domnívám, že to platí také o tom, co je nazýváno „nová náboženství“, a co je ve většině případů jen past nastražená a řízená několika byznysmeny. Ve třetím tisíciletí nastane věk Vodnáře, který by měl podle nejnovějších astronomických výpočtů začít okolo roku 2150. Tradice říká, že tento věk přinese konec náboženské éry a začátek éry skutečné spirituality.
Znamená to, že náboženství v etymologickém smyslu slova, tedy ve smyslu „spojení s Bohem“, už nebude náboženské, nýbrž spirituální. Jinak řečeno, nebude už založeno jen na víře v Boha, ale na znalosti zákonů, kterými se Bůh projevuje ve světě, v přírodě i v samotném člověku. Jeho učení bude mít universální charakter a bude harmonickým shrnutím těch nejmystičtějších principů, jaké moudří lidé v minulosti lidstvu odkázali. Do jisté míry se budou podobat těm, které dnes šíří Starý Mystický Řád Růže a Kříže a budou sloužit za základ pro hluboce humanistickou filosofii. Náboženství budoucnosti bude navíc zbaveno jakýchkoli dogmat a bude prosazovat svobodu vědomí a vlastní uvažování. Jinak řečeno, učiní z každého člověka žáka svého Vnitřního mistra.
Jak vyplývá z toho, co jsem již řekl, domnívám se, že náboženství, k němuž lidstvo spěje, bude universální. Jako takové bude odpovídat na potřebu a touhu po poznání všech lidí bez ohledu na barvu pleti, národnost či kulturu. Můžeme si tedy představit, že svět bude představovat jedinou zemi spojující v sobě veškeré odlišnosti v harmonickou jednotu. V každém případě už nebude Jahve, Bráhma nebo Alláh, které by lidé ve společné víře uctívali. Bude to skutečně Bůh jejich srdce, Bůh jejich porozumění. Stejně tak nebudou hledat Slovo Boží v Bibli, Koránu, Upanišádách nebo jiných svatých knihách, nýbrž v knize vlastní duše. To znamená, že současná náboženství už nebudou existovat a budou už vnímána jen tak, jak jsou dnes vnímána starověká náboženství, tedy tak, že definitivně patří dávné minulosti.
Spiritualita budoucích staletí by tedy měla znamenat návrat a definitivní nastolení Prvotní tradice, označované v mnoha esoterických spisech jako Náboženství všech náboženství.
Jak jsem již řekl v úvodu tohoto textu, jsem si dobře vědom toho, že perspektivy, které jsem předpověděl vývoji politiky, ekonomie, technologie, vědy, umění a spirituality, jsou poněkud utopistické. Skutečně si však myslím, že lidstvo má schopnost učinit ze Země místo štěstí, bratrství a míru. Proto je třeba, aby překonalo své materialistické ideály, obrátilo list poněkud zastaralého náboženství a otevřelo se spiritualitě poznání a humanismu. Jinak řečeno, je třeba, aby uskutečnilo onu slavnou Universální reformu, kterou žádali lidé Růže a Kříže už v 17. století.
Rosekruciáni moderní doby mají tu čest, že se hlásí k řádu, který dělá vše pro spiritualizaci a humanizaci světa. V této bouřlivé době by to měli co nejvíce propagovat, aby pomohli většímu počtu hledajících se k němu připojit a účastnit se velkého díla, které Růže a Kříž konají už po staletí, aby se zrodilo nové lidstvo. Nejste-li členy A.M.O.R.C. a cítíte-li souznění s mými slovy, připojte se ke mně a k tisícům dalších „hledajících“, pod záštitou Růže a Kříže.
Christian Bernard
Imperátor